The Information service has been stopped.

Element tajemství v současné fotografii [ David Mužík ]

Teorie fotografie | ITF MMX | 2010 | David Mužík

Je překvapující, že v médiu, které za pár let oslaví 200 let od svého vzniku lze nacházet stále další a další příležitosti pro hledání nových postupů, přístupů a forem využití v umělecké praxi. Toto hledání sice velmi často sklouzává k samospasitelství a namyšleně předem odmítá vše co jen zavání archaismem či stagnací, nicméně potřeba novosti, je v současném vizuálně maximálně předávkovaném světě něčím zcela pochopitelným. Pro osobnosti pohybující se v oblasti výtvarného umění tato potřeba hraničí s životní nutností a často se transformuje do podoby jakési obsese, která upřímně pohrdá vším, co není nové a objevné. Bude velice zajímavé sledovat jak je tento trend dlouhodobě udržitelný. Zajímavý pohled skýtají nové objevy na poli zdánlivě zcela vzdáleném výtvarnému světu - jedná se o nově vznikající vědecké paradigma, jehož součástí je například teorie systémů nebo pro náš případ ideální teorie novosti.

Americký filosof Terence McKenna vypracoval koncem minulého století velmi zajímavou Teorii novosti, která vychází z toho, že čas je ve své povaze fraktálová vlna. "Hodnota této vlny určuje množství "novosti" v daný okamžik. Tato novost přitom znamená množství nově vzniklých systémů, narůstající komplexnosti, či informací nebo nových objevů je-li aplikována na lidskou společnost. Podle této teorie množství novosti průběžně (ovšem ne stále) roste - když ji aplikujeme na dějiny, časové úseky mezi novými úrovněmi komplexnosti se postupně zkracují. Na počátku vesmíru byla jen jednoduchá plazma, z té vzniky atomy, z atomů se začaly utvářet stále složitější molekuly, dochází ke vzniku prvních organismů, které rychle evolvují do stále komplikovanějších forem až člověka, který čím dál rychleji přichází na nové významné vynálezy jako oheň, jazyk, knihtisk, objev teorie relativity či DNA a v současnosti rapidně se vyvíjející počítače či vesmírný výzkum. Zjednodušeně by se dalo říci, že čas podle této teorie zrychluje, respektive se děje stále větší množství událostí v časovém úseku. Tato fraktálová vlna tedy konverguje k bodu, kdy se hodnota "novosti", bude blížit nekonečnu." (Terence McKenna, Návrat Archaismu, DharmaGaia, Maťa, 1998)

Dle mého názoru lze tuto teorii aplikovat na oblasti lidské činnosti obecně, stejně jako na vývoj všech forem umění, fotografii nevyjímaje. Zejména v kontextu 20. století a jeho druhé poloviny je tento bezhlavě se zrychlující trend k novosti naprosto evidentní. Více než ve výtvarném umění to lze sledovat na poli hudebním. V průběhu posledních několika let se vynořila až neuvěřitelná skrumáž nových hudebních stylů nastartovaná explozí elektronické hudby v devadesátých letech, a takřka každý měsíc se objevují další mutace a variace stávajících směrů, zavrhují přežilé styly minulého roku a dále se transformují, vzájemně se proplétají kombinují a deformují. Tempo této obměny se zrychluje a sledovat aktuální stav je stále obtížnější.

Ve fotografii je tento proces o poznání pomalejší, což je dáno podstatou média, velkým rozdílem v obrazové inteligenci diváků, kulturními předpoklady, schopností a ochotou číst obraz. Chtělo by se říct, že je to částečně snad i neexistencí univerzální výrazové platformy, která by dokázala sledovat tendence a trendy fotografie bez potřeby segregace zrna od plev. (Obzvláště v České republice se to může zdát obtížné, neboť lokální periodika věnovaná fotografii se jen v mizivém procentu věnují zahraničním fotografům a zaměřují se na problematiku české, a proto autodidaktické společnosti. Nemožnost konfrontace svých prací se zahraničními trendy lze kompenzovat důsledným sledováním příslušných internetových portálů či pravidelnou návštěvou zahraničních výstav. To je ovšem proces komplikovaný a vyžadující krom obecného přehledu i notnou dávku volného času. )

Možná i z tohoto důvodu lze u některých fotografů zpozorovat tendenci k uměleckým zkratkám a z nich oblíbené záměně novosti za element tajemství. Tajemství jako umělecká zkratka bují ve fotografickém světě velmi živelně a takřka nekontrolovaně se rozrůstá. V tomto kontextu se jedná o zdánlivě samospasitelný proces, jehož aplikací se vytváří ona tolik potřebná novost. Podstatou problému zde je zcela evidentně konzumní přístup k fotografickému obrazu. Díky samotné podstatě média, čili možnosti obraz bez omezení kopírovat, díky každodenní vizuální intoxikaci, která zejména v městském prostředí je na hranici snesitelnosti, je pro diváka velmi obtížné nepohlížet na fotografický obraz jen jako na další reklamu, billboard, další z tisíce denně zaznamenaných vizuálních vjemů. Maximálně důležitým předpokladem ke čtení nejen fotografie, ale každého výtvarného díla je tedy čas. Čas, který věnujeme pochopení autorova záměru, čas, který věnujeme působení díla a čas, po který dílo doznívá v nás samotných. Nedostatek tohoto času je tudíž často autory zneužíván a povrchní vtípek je mazaným kurátorem ochotně prezentován jako hluboké dílo či objevné myšlenkové schéma. Pro autora je tedy důležité této umělecké zkratce nepodlehnout a potřebu dokázat vlastní jedinečnost uspokojit opravdovostí a osobním prožitkem. Jelikož je jedinečnost každého nasnadě, cesta je otevřena všem, stačí ji jen najít. Jsem přesvědčen, že právě a jedině v tomto přístupu spočívá cesta k oné tak opěvované novosti.

David Mužík 2010

This project

is being supported by the Ministry of Culture of the Czech Republic.

visegrad fund logo blue 800