The Information service has been stopped.

MEMENTO: Helena Lukasová [ Andrew Jan Hauner ]

memento_lukasova

Recenze | Seminář kritiky fotografie | ITF MMX | 2.ročník
Andrew Jan Hauner
This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.


Memento, tak zněl název fotografické výstavy, která skončila 7.3. v Ateliéru Josefa Sudka na Újezdě. Autorkou série je Helena Lukasová, fotografka českého původu žijící v USA a v Evropě, dcera fotografa Jana Lukase. Výstavu zrealizoval kurátor Pavel Lagner za pomoci zřizovatele PPF Art.


Helena Lukasová prezentuje fotografie, které jsou doslova Mementem. Její výstava je vizuální elegií, která vzpomíná na životy dvou sester a dokumentuje to, co zůstalo post mortem. Vidíme zde půvabnou směs pozůstatků jako například kousky šatů a krojů, obuv, obsahy schovaných krabic, umělecké artefakty, ale například i osobní poznámky, diáře, vizitky, staré fotografie, a to všechno zachyceno v originálním prostředí, kde původně majitelky žily (Florida a Itálie).


Prostřednictvím média těchto materiálních pozůstatků a jejich obsažené vzpomínky jako bychom nahlíželi do minulosti. Jsou to ta Mementa, která žijí dále díky autorčinu uměleckému záznamu. Lukasové vizuální poetika umožňuje těmto předmětům vyprávět a zaroveň nás dojímá. Vyfotografované věci, oduševněné metaforou, symbolem a obrazem komplexně a úspěšně výjadřují ideu pamatování substancí věcí.


Výstava se skládá z 27 barevných fotografií v rozměru 35,5 x 23,5cm, které jsou vytištěny inkoustem a zapaspartovány do černých krabic beze skel. Tyto krabice, jakási mělčí diorámata, vtáhnou diváka dovnitř, z přítomnosti do minulosti, z povrchu do idejí. V opačném směru k nám vystupuje z temnot krabic plastičnost předmětů díky matnému tisku s jeho sytými inkoustovými barvami. Jemné lyrické přechody inkoustů perfektně vystihují pastelovou paletu kolekce dávné módy.


Stylizace a kompozice jakoby umožňovaly cestování v čase prostřednictvím věcí. Zátiší jsou surreálně elegantní a emotivní a zároveň snadno čitelná díky svým jednoduchým kompozicím.


Prezentace vytváří svou specifickou zvláštností velmi intimní dojem. Fotografie jsou vystavovány bez názvů a popisek. Jediná slova, která najdeme na zdí, jsou ručně psaná - stopy autorky samé. Jsou tu překlady slov a vět, které vidíme v originálním jazyce na fotografiích. Také čteme dva podepsané listy papíru, které označují dvě části výstavy, každá z nich je věnována jedné ze sester - „La Magia v 19 krabicích (černých), v červnu 2006" a „Atlantis v 8 krabicích, v roce 2007 a 2008". Na první pohled se tento osobní prvek může zdát provizorní, ale svým akcentem na jazyk vzpomínání je v souladu s celkovým konceptem výstavy.


Zdá se, že všemi těmito výtvarnými prostředky, které utváří vjemový zážitek diváka (obrazovost), se Lukasová propracovává k podstatě toho, co chce vlastně vyjádřit.


Paralelně a strukturní korelací nám předměty svými vnějškovostmi (které definují jejich podstaty) umožňují dívat se hlouběji do minulosti a pod povrch věcí. Tento pohled je utvářen dvěma způsoby sémiotického sdělení, protože interpretujeme věci i slova. Doplňující a kontrastující souhra lexikálních a vizuálních stop je naším vodítkem k eidetické redukci - pohled do duše Lukasové kreace.


Ve fotografiích vídíme slova ručně psaná majitelkami samými. Čteme například popisky obsahů krabic nebo osobní poznámky na kouscích papírů. Různé vizitky, značky výrobků a jména neznámých míst nás podrobněji informují. Tyto originální etikety jsou konkretní, ale bez celkového kontextu a asociací jsou vlastně otevřené k interpretaci. Ovlivňují naše vizuální vnímání tím, že konvencí jazyka popisují, co vidíme. Naopak, absence tohoto fenoménu popisování na některých fotografiích nám pomáhá se ubránit pojmovému myšlením.
Hledáme informace a smysl. V tomto případě, díky autorčiny preciznosti ve formulování ideje jednotlivých fotografií, pocity a symboly vznikají z věcí samých a z jejich spojitosti zároveň. Působivost je dosažena různými vizuálními způsoby. Někdy barevná harmonie (vycházející z předmětů) sama si zasloužila být hlavním námětem a díky svého důrazu a rytmu potlačuje symboliku předmětů. Lukasové detaily jsou bohaté básnickou minimalitou. Vrstvení textilů lehkce naznačuje sukcesivitu času. Věci se vyjadřují vizuální expresivitou, která pro ně umožňuje surreální neomezenost.


Eschatologický duch této tvorby mně pošeptal do ucha: Memento mori, ale ne provinile, spíš úměrností, že sféra smrti je bez věcí, které ale během života vyžadují abychom byli upamatováni na smrt. Divák smysly navazuje vztah s těmito mrtvýmí věcmi a dostává se k jádrům věcí, užitečnostím, významům a vlastnictvím jejich životů. Citlivě utvářená cesta mezi skromnými ale tajemně bohatými obrazy a tudíž subtilní explorace rozpomínání, mohli avšak někteří návštěvníci vnímat jako zdánlivě banální ve fotografickém obsahu. Právě tato, řekněme „femininní estetika", která sebou nese citlivé vnímaní předmětů, tvoří z těchto, na první pohled jednoduchých obrazů, silné memento.

This project

is being supported by the Ministry of Culture of the Czech Republic.

visegrad fund logo blue 800